Zbytky kamenného zdiva jsou v malé výšce zachovány po celém obvodu kromě severní zdi, kde zejména ve střední části zdivo chybí. Pokud byla šibenice vybavena vstupním otvorem nebo dveřmi, mohly být právě v této severní části, což by odpovídalo dobovým zvyklostem. (Na severu byla říše mrtvých a dveře šibenic byly někdy tímto směrem proto orientovány, aby duše popravených měly usnadněný odchod.) O vnitřní stěnu západní zdi se dnes opírá vzrostlý strom.

Nenápadná vyvýšenina byla v minulosti označována jako Spravedlnost, Šibeňák, Na šibenici a Šibeniční vrch. Tyto názvy se kupodivu mezi místním obyvatelstvem zachovaly dodnes a svědčí o dlouhodobém využívání tohoto místa k exekučním účelům. Popravište bylo v dobách, kdy plnilo svou funkci, dobře viditelné z důležité cesty spojující Blatnou s Pískem, Plzní a Prahou, v dlouhém úseku od Lapače až po blatenský zámek.

K potvrzení všeobecně uznávaného předpokladu, že se opravdu jedná o bývalé popraviště, byl 25. září 2002 proveden předběžný průzkum lokality za účasti archeologa Prácheňského muzea v Písku Jiřího Frolicha, historika Městského muzea v Milevsku, odborníka na středověké exekuce Vladimíra Šindeláře a ředitele Státního okresního archivu Strakonice Jana Olejníka.

Tímto výzkumem bylo v těsné blízkosti zbytků obvodových zdí kamenné podstavy vlastní šibenice odhaleno i tzv. jeviště, sloužící k vykonávání „ostatních“ exekucí a vzdálenější, níže situované „hlediště“, určené pro přihlížející veřejnost. Jeviště, kde se prováděly zostřující tresty a méně potupné, i když často mnohem drastičtější druhy poprav, bylo podle všeho uměle navršeno dovezeným světlým říčním pískem a vymezeno čtyřmi velkými balvany. Pod vrstvou písku, asi 30 cm. pod povrchem jeviště byly nalezeny zbytky dřevěného uhlí, které by snad mohly pocházet z ohniště využívaného při zostřujících trestech.

Předpokládá se, že blatenská šibenice mohla existovat již v 1. polovině 16. století. Jak však vypadala a jak se v průběhu staletí měnila její podoba se přesně neví. Některé prameny udávají, že byla o dvou sloupech, jiné, pravděpodobně z pozdější doby již mluví o sloupech čtyřech. Zdá se však, že v případě šibenice u Blatné to není zas až tak důležité, neboť popravy oběšením se tu se vší pravděpodobností nikdy nevykonávaly. Tato kamenná stavba sloužila zřejmě „jen“ k „vystavení“ již mrtvých těl jinak na jevišti popravených odsouzenců. Šibenice byla především výstrahou pro každého, kdo do města přicházel a byla také samozřejmě chloubou města, jemuž bylo uděleno privilegium hrdelního práva.

V Blatné se ale přeci jen podle všeho věšelo. Pro tehdy „nežádoucí“ skupiny obyvatel – především pro cikány a židy, mělo město k dispozici ještě jedno popraviště. Stálo na ostrůvku, na tehdy mnohem vodnatější říčce Lomnice, v místech, kde se dnes pod sokolovnou nachází hřiště. Vzhledem k tomu, že bylo věšení považováno za nejpotupnější druh popravy, je možné předpokládat, že bylo využíváno právě k trestání těchto lidí. Blatná tak zřejmě „běžné“ věšení prováděla stranou, na místě dnešního sportovního areálu, zatímco reprezentativní kamennou šibenici využívala jen k vykonávání „prestižních“ exekucí.

Z historických pramenů se zachovalo několik zpráv o blatenských popravách. V roce 1569 zaplatil životem za přestupek proti sedmému přikázání Jan z Krašovic, za smilstvo byl zase k smrti odsouzen v roce 1570 Jan Kozel. Vrazi Loreckého ze Lkouše skončili na blatenském popravišti v roce 1571 (viz Ze smolných knih) a v roce 1669 byl za vraždu desetiletého dítěte lámán kolem Václav Jabulka. Jeho rozlámané tělo bylo po exekuci vpleteno do kola a vystaveno na vrcholu šibenice. Katův meč sťal v Blatné roku 1700 za dvojženství poddaného Víta Rokose, za zabití pasáka byl v Blatné o 57 let později popraven i hajný z Buzic.

Lokalita bývalé blatenské šibenice byla prý ještě před 40 – 50 lety zřejmě z pietních důvodů místními lidmi udržována, vegetace pravidelně odstraňována a zbylé zdi kamenné stavby ponechávány o něco vyšší než dnes. V druhé polovině 20. století se ale prostor popraviště začal využívat jako městská skládka, což se negativně podepsalo na stavu posledních zbytků původního areálu. V roce 2003 byl Šibeniční vrch u Blatné za archeologického dozoru Dr. Jana Michálka firmou Menhirostav Praha vyčištěn, kamenné základy zbaveny náletové vegetace a na místě bývalého jeviště byla vztyčena symbolická dřevěná „kolenová“ šibenice. Staré popraviště je tak po dlouhých letech zapomnění uvedeno do stavu, jaký si vzácná památka tohoto druhu jistě zaslouží.