Asi každý už někdy narazil na pěkně kulaťoučké kamenné pecky, válející se na cestě. Někdo možná měl to štěstí a spatřil ve skalní stěně blýskat se krystalky ametystu nebo křišťálu. Různobarevné úlomky s ostrými hranami se válejí v suti na dně starých opuštěných kamenolomů a velké kusy růženínů i jiných lákavě zabarvených kamenů často září i z čerstvě zoraného pole. Jen málokdo však z pecky sebrané na cestě vybrousil krásně probarvený achát nebo ze skály vyloupl bezkazový, krásně rostlý krystal sytě fialového ametystu. Křemenného původu je spousty kamení kolem nás. Jen málo ho je však polodrahokamového charakteru a ještě méně opravdu cenné polodrahokamová kvality. Jsou však i v České republice místa, kde máte mnohem větší šanci než jinde, že se trpělivým pátráním a usilovnou prací dostanete k opravdu vzácným přírodním klenotům z houževnatého křemenného rodu.

Křemen SiO2 tvoří 12% zemské kůry. Má tvrdost 7 a jeho hustota 2,65 g/cm3 je jakousi hranicí mezi těžkými a lehkými minerály, což je podstatné především při rýžování drahých kamenů a kovů. Přesto, že je to nejběžnější z nerostů, nebo právě proto, najdeme ho po celém světě v nepřeberném množství podob. Ty nejkrásnější pak jakoby neměly s obyčejným křemenem nic společného.

Krystalové odrůdy tohoto nerostu vzniklé v dutinách tvořících se hornin při vysokých teplotách a tlacích, které potřebuje matečný roztok s vysokým obsahem oxidu křemičitého k tvorbě krystalů, se prezentují v průhledných barevných i čirých formách, často s téměř dokonalou krystalickou stavbou. Bezbarvý a čirý jak voda je křišťál, kouřový nádech má záhněda, fialové zabarvení je zase typické pro ametyst, černý je morión a žlutý citrín. Krystaly těchto polodrahokamů se často vyskytují ve srostlicích připomínajících keříčky. Nejkrásnější a nejvzácnější z těchto krystalů bývá někdy až purpurový ametyst i když jeho barva na denním světle bohužel časem bledne.

I kusový křemen se objevuje v polodrahokamových formách. Růžový růženín, zlatý aventurín, železitý křemen červenohnědého zabarvení či mléčný ledový křemen se leští a brousí jako ozdobné kameny pro četné využití. Oblíbené růženíny však na slunci a po delší době i při běžném světle šednou a zcela ztrácejí své kouzlo.

Vláknité křemeny mají někdy dokonce i drahokamovou hodnotu. Vznik těchto po vyleštění opticky proměnlivých klenotů je podmíněn přítomností vláknitého azbestu zvaného krokydolit, do kterého za příhodných podmínek proniká oxid křemičitý z okolních vrstev jaspisu. V první fázi tohoto prokřemenění vzniká modrá forma nerostu zvaná sokolí oko. V druhé fázi vlivem oxidace železa v blízkosti azbestů, přichází postupné probarvování zkřemenělých žil do žluté a hnědé barvy. Tím vzniká tygří oko žlutohnědého, pruhovaného vzhledu. Zajímavá je na tygřím oku jeho měna barev v závislosti na úhlu pohledu, kdy se žlutá mění v hnědou a naopak. Vzácně se pak vyskytují i formy zelené, zvané kočičí oka.

Velkou barevnou paletou se mohou chlubit skrytě krystalické křemeny, které bývají většinou jen lehce průsvitné, ale vytvářejí často velmi atraktivní vzory, díky uspořádání v různoodstínových vrstvičkách, vrostlicím nebo sytě probarveným segmentům odlišného složení. Chalcedony bývají modravé, nažloutlé, červené i zelené. Acháty obsahují pestrobarevné proužky chalcedonu, opálu a křemene. Vznikají v mandlovitých dutinách melafyrů, které se postupně během geologických procesů plnily křemičitými gely různého složení. Vytvořily se tak jakési vrstvy, které časem zaplnily celou dutinu. Někdy však zbylo ve středu místo pro vznik křemenných krystalů směřujících do nitra zbylé dutiny. Z horniny uvolněné pecky se často řežou na plátky a leští aby se tím zvýraznily barevné vrstvy připomínající letokruhy stromů. Velmi pěkný je i mechový achát obsahující bohatě rozvětvené stromečkovité vrostlice chloritu. Další z odrůd skrytě krystalického křemene je nejčastěji zelený, žlutý, červený a bílý jaspis, tvořený především agregáty chalcedonu a křemene.

Obecný křemen najdeme téměř všude. V podobě valounů, písku či pískovce, úlomků nebo často jako nenápadnou, ale významnou součást různých hornin, nás křemen obklopuje na každém kroku. Jeho polodrahokamové nebo dokonce drahokamové formy však už tak snadno k nalezení nejsou. Musíme za nimi do lomů, pískoven, starých štol nebo se prokopat pod vrstvy hlíny. Přesto je i v naší republice několik lokalit, kde je možné opravdu pěkné kousky vzácného křemene najít. Na rozdíl od těžkých drahokamů a zlata však neuspějeme s rýžovací pánví. Budeme ale často potřebovat geologické kladívko.