Nedotčená Šumava je drsná, krásná a najdeme ji dnes už jen málo kde. Šumava pozměněná generacemi lidí, kteří tu v nemilosrdných podmínkách stovky let bojovali o přežití, je však možná ještě hezčí a zajímavější. Nelze již mluvit o divočině, ale spíše o krajině smíření člověka s nezkrotnými živly, které se horalé museli naučit respektovat. Zvláštní prorůstání toho umírněného lidského s tím prapůvodním divokým pak na Šumavě vymodelovalo krajinu do podoby svérázné malebné symbiózy. Zdá se však, že člověk současný se snaží ten starý smír na mnoha místech porušit a s arogancí dobyvatele vyzbrojeného novými nástroji a možnostmi, válcuje nejen divočinu, ale křiví či rovná se zemí i onu dlouho a pracně nabytou rovnováhu.