Je hnusné sychravé lednové odpoledne. Mží a krajina se topí v jednotvárné šedi. Vhkým lezavým chladnem stoupám liduprázdnou vsí k zalesněnému sopouchu, na jehož vrcholu se kdesi v mlhách skrývá středověký hrad. Stoupám cestou po mokrém kluzkém kamení, lemovanou barokními zastaveními křížové cesty. Procházím vysokými kamennými branami středověké fortifikace a klenbou černých větví bukového lesa. Vystoupám až k portálu uzamčeného hradu a otáčím se k návratu. Za celé odpoledne jsem potkal hodně mlhy, déšť a zimu, spoustu holých stromů, kapličky a brány, hrad a ani jednoho člověka. Byla to moc hezká cesta.