Obklopuje nás, ovlivňuje i přímo utváří. Jsme její součástí a ona je v nás. Komu je krajinou jen neživá změť betonu, plastu, skla a oceli, ten uvnitř také umírá. Česká krajina je umírněná, zadumaná a skrytě krásná. Je prostoupena a proměněna tísiciletou přítomností člověka a proto s námi umí komunikovat. Při troše soustředění, otevření se a ztišení je možné jejímu sdělení naslouchat.